...občas je člověk věcí jež roní slzy, věcí ukazující slabost...

Červenec 2011

Hmmm...žárlivost a debilita - láska na první pohled?

31. července 2011 v 15:31 | psyDarkAngel |  Mé mozkové průjmy
Zdravím děcka, jak se vede? Určitě se vám stýskalo po tom, jak se tu pomaloučku rozapadám nudou a všechny ostatní týrám svojí nespokojeností...
Máte smůlu, dnes si budu opět stěžovat. A jak.
Abych nějak stručně začla, je to rozdělené na dvě části: cykloturisťák a brigáda.

Cykloturisťák
Cykloturisťák byl celkem fajn, strašně moc jsem zhubla, furt jsme chodili na výlety a mě bylo fajn. Jenže, pak ten kámoš, co jsem byla do něj zakoukaná, začal tak nějak pokoukávat po jedný holčině od nás. Bárbínka. Hloupoučká, co si myslí že je královna světa. No, jednou jsem přišla k nám do chatky (bohužel jsem měla tu smůlu, že jsem dostala chatku s ní), a ona ležela na posteli a ten kámoš jí tam hladil po zádech...asi chápete, že jsem vyletěla z chatky a odmítala jsem se tam vrátit. No, tak kolem půl desátý mě chytil amok. Kluci mi naštěstí povolili jít k nim do chatky, abych nestála v tý zimě, páč jsem prostě potřebovala být sama a oni stejně šli někam na návštěvu. Takže jsem tam zapadla, a jen co se zavřely dveře, strašlivě jsem se rozeřvala...ale strašně..když pak přišli kluci, už jsem se jenom strašlivě třásla, takový to jak vám samy od sebe skáčou nohy a chvějete se po celym těle.. Kluci se mě snažili utěšit, dokonce mi i hráli na kytaru, abych nebyla smutná (i dyž písnička od Olympiků "Bonsoir Mademoiselle Paris" taky na náladě nepřidá). Všem evidentně došlo, proč jsem byla taková. Když ten kámoš přišel do chajdy, rychle jsem vypálila, abych tam s ním nemusela být. Akorát na jednu kámošku jsem se podívala potom divně, a hned byl zase problém tam.
Druhý den se už se mnou ten kámoš nebavil, páč mu kluci řekli, že jsem kvůli němu nechtěla jít k nám do chatky pro prášky (páč jsem se bála, že by z toho něco bylo) - já to chápu, nechtěli mě naprášit. Asi se kvůli tomu nasral, a přestal se se mnou kvůli tomu bavit. Ta Barbie na něj začala dělat takový ty cukrbliky, až to dělalo dojem, že to dělá na psa, tak jsem jí řekla, že se na něj tak chová a že by se jí hodilo vodítko. Bohužel jsem to asi neřekla takovym tim slušnym tónem, takže si nafoukla držku a už se se mnou nebavila celá chatka (teda až na jednu kámošku) - není moje debilita skvělá?
Jinak jsem to potom vořvala, že jsem všem za krávu, kámoška, co je po celej rok moje nejlepší a na konci se spolu vždycky rozhádáme, se se mnou opět přestala bavit, páč má prý těch mých nálad dost a tomu s tim kukem a "práškama" musela smát (já jsem na ní totiž hned ráno po tom nebyla moc milá, ale nechtěla jsem se hádat, tak jsem nedokončila větu a řekla no nic).
Samozřejmě že ve škole už to bylo všechno v pohodě. No nic. Musím poděkovat jednomu svýmu kámošovi, kterej se mě zastal a všechno tomu "mýmu" řekl. A myslíte že by ho zajímalo? Ne! Ani se nezeptal jestli je to pravda. Je fakt, že mě zklamal i jako kamarád, protože mu bylo i jedno proč jsem s ním přestala mluvit a když jsem se mu pokoušela omluvit, ještě se mi vysmál. Kámoš s kámoškou se sice se mnou už baví, ale ta hnusná kačená hnusná blbá mě sere. No nic, bez ní se samozřejmě obejdu. Jenom mi to srazilo sebevědomí a vnitřní pýchu. Fakt, žárlivost s debilitou jdou ruku v ruce a mají spolu milostný vztah. Už se k tomu odmítám vracet, fakt, že jsem do něj byla zamilovaná tři roky a čím míň jsem chtěla být, tím víc jsem byla, jsem zahodila za hlavu. Vím, že z toho stejně nikdy nic nebylo, jenom mě to mrzí. Mám pocit zmaru.

Jsem ráda, že už je to celý za mnou. Sice jsme se od školy neviděli a snad díky tomu se cítím svobodná, ale věřím, že až ty lidi příště znovu uvidím, jenom se tomu zasměju.



Brigáda
Naprosto něco jiného je můj příchod na brigádu. Vůbec se mi tam nechtělo. Továrna, kde se hrabete v železnejch součástkách plných hnusnýho oleje co vám rozežírá ruce, no prostě ňamka. No nic, lepší alespoň nějaký prachy. Tak jsem nadšeně nastoupila, samozřejmě že hned v pátek po vysvědčení na raní jsem zaspala. Nedá se nic dělat, celý rok vstávám do školy v pět, vstát ve čtyři je problém. Hned první den mě dala do kupy s jednou holčinou, která už udělala vejšku. Skvělá baba, strašná prdel s ní, stejný zájmy, stejnej názor na věc, akorát jinej hudební styl. Celej měsíc jsme spolu chodily makat, páč nás mistrová vždycky dala spolu. 14 dní před koncem brigády nás dala na pracoviště, kde byl jeden mooooc hezkej kluk. Já už jsem ho občas viděla předtim, řikala si, jo, ten je fakt hezkej (nemůžu si pomoct, je to podobnej typ jako Paul Bettany :D). No, možná za to může osud nebo můj dar mít víc štěstí než osudu, dělali jsme spolu. Samozřejmě, že víc než práce jsem si hleděla jeho. Pořád jsem na něj musela zírat. Pořád.
Byl krásnej. Světlej typ, modrý oči, roztomilej delší nos, krásně tvarovaný rty, obarvený vlasy na černo. Vysoký, věčně nasranej (fakt jsem se ho bála). A náááááááádhená vůně. Nemůžu si pomoct, připomínala mi jehličí, ale byla fakt sexy. Jasně že když jsem tý kámošce řekla že se mi líbí, cpala mě všude k práci nebo k dotazům k němu :D. Vždycky, když se na mě podíval nebo na mě mluvil, jsem ztuhla, zčervenala a mile se usmála.
Takhle jsme byli spolu na práci od středy až do pátku. A všechno vždycky takhle dopadlo. Snažila jsem se ho zaujmout, ale furt nic. Tak jsem si alespoň užívala tu dobrou náladu. Bože, tam byla prdel. Až v pátek nebyla práce a on dělal takovou blbou ohýbací práci. Mě už došla ta moje, tak že půjdu na tu co je po něm (dala se přesunout na jinej stůl, tak že půjdu jinam a nebudu ho obtěžovat), jenomže on mi začal něco řikat a on strašně drmolil. Já mu vůbec nerozumněla a jenom jsem tak stála a vyděšeně koukala. No nic, vzala jsem si to jinam. Po nějaký době jsem se tam dostala zase, a to už jsem si to dala na stůl vedle něj. Povídali jsme si, a on že nejsem ošklivá, že jsem na určitejch místech moc vyvinutá, ptal se jestli se mi líbí jeden kluk co dělal naproti přes "zeď", ptal se na přítele (byl moc překvapenej že žádnýho nemám) a tak. Byl moc fajn. Když jsem se ptala na přítelkyni, řekl, že má, ale že už to jde do háje a že už jenom tý holce musí říct že je konec, ale že ona už to stejně asi ví. Samozřejmě, že mi to zvedlo sebevědomí a dalo naději. Ptal se mě jak se jmenuju a jak mi má řikat. Bylo to moc milý. Za chvíli přišla ta pani co potřebovala stůl kde jsem byla, takže jsem se tak nějak přesunula k němu. Ptal se mě odkud jsem, co se mi líbí za filmy a tak, dokoce že by za mnou mohl někdy přijít (nepopsatelný pocit blaha). Od tý doby jsme se na sebe furt usmívali, dokonce i když jsem vyšla ze záchoda tak se na mě tak nááádherně usmál, že mě to pohladilo na duši. Půjčila jsem mu i centropen, páč ten svuj někde ztratil. Na konci, když už zazvonilo, jsem mu ještě trošku pomohla, ale svýho centropenu jsem se nedočkala. Cestou domu jsem nad ním moc přemýšlela. Šla jsem domu i jinou cestou, dokonce jsem cestou cítila i tu jeho krásnou vůni. Přišla jsem domů, táta nikde, i když měl mít ranní, tak jsem mu volala kde je, byl v hospodě a zapíjel narozky. Nějak mi to nedalo a využila jsem času a zapla komp. No jasně, že už jsi mě přidal do přátel. Já z toho nemohla. Nakonec jsme si spolu začali psát. Není to úžasný? Já zaujala kluka! Krásnýho, hodnýho, navíc ke všemu přesně takovýho, o kterýho jsem měla zájem!
Asi neni důležitý sem psát o čem všem jsme se bavili, nejdůležitější je, že přesně po tejdnu, co jsme si spolu psali, jsem se s ním vyspala! Já! Nejhorší na tom je, že jsem mu to taky navrhla já! Kdyby mi tohle někdy někdo řekl, nikdy bych mu to neuvěřila a ještě bych se mu vysmála..ale já to fakt udělala...sice jsem se cítila jako ta největší kurva, ale na druhou stranu jsem ráda. Alespoň ěnco mi ten život dal, když mi toho tolik vzal..nebudu psát jaký to bylo, zase mám respekt k jeho soukromí, ale když jsme si pak spolu u kafe povídali, byli jsme jak staří kámoši. Já nevim, je to všechno strašně na hlavu, že se mi najednou zblázněj hormony a já udělam tohle, ale asi se to tak mělo stát...teď si píšem takovýto jak si moc chybíme a tak..nevim jak to dopadne, ale přála bych si, aby mi bůh seslal alespoň zlámanýho anděla, když už mi všechny ostatní sebral..

The Priest (Kazatel) - dodatečné fotky

19. července 2011 v 9:57 | psyDarkAngel

Přiznám se, že u této scény jsem chytla záchvaty davové sexuchtivosti :D

The Priest (Kazatel)

15. července 2011 v 15:21 | psyDarkAngel |  Silas (Paul Bettany)

Ještě před prázdninami jsem se vydala do kina na nejnovější snímek s Paulem Bettanym The Priest (mimochodem - cca před čtvrt rokem se mu narodil další potomek, a to tentokrát dcerka, takže nadšeně gratuluji). S kamarádkou jsme se rozhodly jít do kina na toho sexy svalouše... a co? Opět se to vyplatilo! :D
Opět (jako na Legii) jsem si chtěla do kina zajít do svého místa bydliště. Je to malé město, ale s vlastním kinem :D O prázdniny nehrají, takže to byla poslední příležitost tam zajít, obzvlášť na tento film, byla by to ostuda odmítnout. Vzhledem k tomu, že to bylo poslední promítání před letní pauzou, pustili nás dovnitř, i když jsme byly jenom dvě!
Nadšeně jsme se vrhnuly do sálu, obsadily místa uprostřed a mohlo se začít.
To, co jsme poté prožívaly, se mohlo plnohodnotně rovnat společnému orgasmu. Držely jsem se za ruce a pokaždé, když nějaká z nás viděla svého favorita, pevně sevřela ruku té druhé. (nehledě na smyslné vzdychy akrátký dech)
Ale nyní zpět k filmu.* Vše začíná prologem. Lidstvo po věky věků bojuje s upíry. Nejsou to jen tak obyčejní upíři.. Nemají oči, tělo se podobá nahým šelmám, tlama spíš zmutovaným červům. Jsou slizcí, žijí ve společenství, kterému velí královna. Po věky věků lidstvo prohrávalo tuto válku. Dokud nenašlo nejdokonalejší zbraň proti noční tvorům - kněze. Nebyli to obyčejní knězi, ale mašiny na zabíjení. Byli to lidé vycvičení zabíjet upíry a ochraňovat lidstvo. Když se projevil jakkoli jejich talent, byli chtě nechtě vyrváni ze svého průměrného života a vycvičeni k zabíjení. Každý musí přinášet oběti.
Když válka skončila a upíři byli zavřeni do rezervací, knězi přestali být užiteční. Byli násilím navráceni do svého obyčejného života, ale nikdo s nimi nechtěl být spojován. Nemohli najít práci, museli se před lidmi skrývat, byli odvrhováni a lidé se jich báli. Byli vyvrhelci.

Lidé žili v uzavřených městech, obrovských velkoměstech za hradbami. Ven se nesmělo. Lidé byli závislí na církvi, která je ochraňovala. Byli pod ochranou církve, pod ochranou Boha. Bylo zakázáno mluvit o upírech a o válce.
Jednoho večera na domek stojící v poušti a obývaný rodinou, zaútočila armáda upírů. Matka na místě mrtvá, otec smrteně zraněný, dcera Lucy unesená. Když to zjistil místní šerif Hicks (mimochodem James ze Stmívání - ne že bych to sledovala, ale tohle jsem ještě viděla - jinak kámoščin favorit, já měla favorita Paula ♥) a Lucyin milenec, okamžitě (na podnět otce) vyhledal Kněze (Paula) a snažil se ho přesvědčit, aby šel Lucy najít.
Jako správný kněz, i Kněz (to jako Paul - ve filmu prostě jméno neměl) šel nejprve o povolení navštívit cíkev. Tam však jeden moc hodný Monsignore odmítl jeho žádost, vynadal mu, a ještě z něj udělal lháře, neboť upíři už přece žádní nejsou. Paul si tedy plný vzteku zašel do baru, a společně s jedním známým rozebírali situaci. Na podnět toho moc hodného Monsignoa vtrhli do baru vojáci (na celkovou atmosféru a utrápený dojem až moc dobře vybavení a vyfešákovaní), aby Kněze zatkli (šířená panika je pro vysoké mocnáře celkem problém). Asi nemusím připomínat momentální snahu Paula ukazovat se v rolích drsňáků a spasitelů světa, prostě je všechny sám pobil, a těžkooděnci byli zase malí ušmudlaní kluci.
Rozhodl se odjet z města a vypátrat únosce Lucy. Za použití své těžko-turbo-vytuningované motorky se s Hicksem vydal do pouště pátrat.
Stopy je zavedly do Stínova, nedaleké rezervace pro upíry. Našli zde něco jako stoupence, tedy dobrovolníky, co se nechali dobrovolně nakazit a nyní sloužili upírům. Nebyli to přímo přeměnění lidé na upíry, spíš něco mezitím. Nenašli zde jen ty, ale také hrstku přeživších upírů. Strhl se masakr (ať žijí kaskadéři, lanka a počítačový program), ale stejně se nic kloudného nedozvěděli.

Vrátili se do vrhu Sola Mira (zde Kněz jakožto vůldce skupiny kneží ztratil jednoho z nich, když zde před lety byli na "čistce"), kde je dohnala Kněžka (drahý Monsignore vyslal zbylé tři kněze a jednu kněžku přivést neposlušného Kněze - živého či mrtvého; tři kněží zatím jeli prozkoumat Jericho) a vysvětlila jim situaci. Mezitím se opět strhla rvačka, a to mezi Knězem, Kněžkou a strážcem vrhu ("gorila" - přerostlý upír) - opravdu, tahle scéna byla dost zvláštní: například Kněžka hodila do vzduchu 2 kameny, Paul vyskočil, letěl, letěl, přeběhl po kamenech jako po schodech a rozpáral strážci břicho (tam se mi moc líbila jedna věc - strážce dopadl na zem, dva šrámy dovnitř do vnitřností a pořád nic. Dopadl, lehl, a jakoby vydechl - teprve potom se z něj vyvalila krev - to jenom jako takový zajímavý detail :D). Superman žije, no nic...
Vydali se ven, a našli spálené Jericho, 3 kněze ukřižované a mrtvé. To, co oni nevyděli a my ano, byl obrovský železný vlak přepravující armádu upíru, které velel "Black Hat" (Karl Urban - můžete ho znát jako Amora ze Xeny nebo Éomera z trilogie Pán Prstenů), poloupír-poločlověk (my bychom řekli upír jak má být, jen mohl chodit na slunci), kterého přeměnila samotná královna upírů, a proto byl silnější než člověk a výkonnější než upír. Býval to kněz (ten, kterého ztratil Paul ve vrhu Sola Mira), ale dostalo se mu "prozření", takže byl ochotný vyvraždit celé lidstvo a nastolit vládu upírů. Musím uznat, že měl šarm. Nadchl mě záběr, ve kterém jde po ulici, za ním všechno bouchá a on jakoby dirigoval orchestr (můžete to vidět v traileru). To on unesl Lucy a společně s Paulovou touhou ji najít a osvobodit (ve vrhu Sola Mira kněžka proflákla, že Lucy je Paulova dcera, kterou měl se Shannon, její matkou, a poté, co ho odvedli, se rodiny ujal jeho bratr) plánoval se pomstít.
Když bylo po všem, jako vždy teprve dorazili naši hrdinové do vypáleného města, nikde ani živáčka..nic zvláštního, Kněz dostal zpět svou dýku z kříže, Kněžka se ho pokusila přemluvit, aby se dali do kupy, a Kněz naplno Hicksovi řekl, že klidně Lucy zabije, jestli bude přeměněná.
Teď, když jim všem došlo že jde o vlak, se všichni rozjeli směrem ke kolejím. Měli dokonalý plán: Hicks s Knězem dostanou Lucy a vůdce, Kněžka vyhodí koleje do povětří. Nejdřív se Hicks dostal do vagonu s upíry, takže můžete vidět, jak se líhne upír - nic romantického (něco podobného jako ve filmu Van Helsink, ale větší a míň roztomilé). (Omlouvám se, tuto scénu si moc nepamatuji, ale myslím, že tak nějak to bylo)
Kněz se zatím na střeše vagonu pral s Black Hatem, prohrál a spadl pod koleje. Hicks mezitím zpozoroval Lucy, ale dřív, než se k ní dostal, dostalo ho hejno upírů. Zatímco zaterasil dveře, Paul se k němu dostal skrz podlahu (pěstí do spodku vagonu je vážně sexy) a vrthli tam upíři. Důmyslně se jich zbavili dírou ve střeše a zmizeli do hlavního vagonu Black Hata. Tam držel Lucy. Samozřejmě Black Hat "prokecl" fakt, že Kněz je její otec, vyhodil Hickse z vlaku, Kněze zbil, pověsil na stěnu (dýkou mu probodl rameno tak, že tam prostě visel) a společně s Lucy zmizel na střeše. Po několika sekundách se Kněz probral a jednonuše sundal. Na střeše se s Hatem opět porvali, Kněz Hatovi vrazil dýku z kříže do krku, rozřízl mu tepnu, mezitím Lucy padala ze střechy, takže ji samozřejmě stihl chytit.
Mezitím Kněžka připravovala nálož, ale překvapily ji útočné motorky, takže se stihla rvačka. Opravdu to bylo k neuvěření. To nic, jen čistá závist. To musíte vidět, takže sem dávám scénu:
Ta motorka, co tak blbě odlítla, potom udělala z nálože paseku, takže Kněžka obětovala svou motorku a s náloží na ní nabourala do vlaku (samozřejmě stihla ještě uletět), takže zatímco Black Hat překvapeně hleděl na Paula co že mu to udělal s make-upem, vlak vybouchl a s ním i všichni upíři včetně Black Hata (jen symbolicky a poněkud nostalgicky se snesl jeho černý kloubouk mezi hořící ruiny).
No, a konec byl s prominutím tak blbej, že to musí mít pokračování: Kněz dorazil na mši, kterou vedl Monsignore a před všemi lidmi mu k nohám hodil hlavu upíra se slovy, že před hradbami je jich plný vlak. Poté se Kněz za městem sešel s Kněžkou s tím, že se vydávají na loveckou výpravu na upíry.
*Technická poznámka: nechápu, kterého pablba napadlo The Priest překládat jako Kazatel, když to slovo ani jednou ve filmu nepadlo (ve smyslu kázat) a i samotného kněze oslovovali jako Kněze. No nic, já jenom, že ve sci-fi westernovém upírském masakru je to poněkud zavádějící pojem.