...občas je člověk věcí jež roní slzy, věcí ukazující slabost...

Březen 2011

Fiançailles

31. března 2011 v 12:59 | psyDarkAngel |  Fiançailles - single
26.5.1999
Speciální edice s VHS
2.6.1999
Single:

Métamorphose

31. března 2011 v 12:53 | psyDarkAngel |  Métamorphose - single
18.12.1998
Single:

Lillie Charlotte

30. března 2011 v 12:48 | psyDarkAngel |  Lillie Charlotte - mini album
1.10.1998
Obsahuje photobook a příběh Lillie Charlotte, který si můžete přečíst ZDE
Mini album:
1. Hakuchou ~Docile~ intrumental
2. Hakumei ~Chiri Yuku Mitsumenagara~
5. Tsusou ~Azur~ instrumental

Záhadná stránka

29. března 2011 v 12:01 | psyDarkAngel |  Lillie Charlotte - Záhadná stránka
Jérémie byl první, kdo se probral. Oba dva leželi tiše na dně jezera. Z poloviny se zvedl a zkoumal své okolí; na jedné straně, hojně kvetly květiny, v nesčetných barvách. Lillie, v bezvědomí, ležela pohřbená květinami; zdálo se, jako by usnula, nebo kdyby nedýchala. Jérémie k ní pomalu přistoupil, a položil ucho na její srdce. Setkal se se sladkým zvukem jejího tlukotu srdce.
"...díky bohu…"
Povzdechl si úlevou, a po upřeném pohledu do jejího obličeje, natáhl ruku k Lilliiným vlasům. Jak je jemně pohladil, Lillie otevřela oči.
"Promiň, já…"
Jérémie zakryl svými prsty Lilliiny světle růžové rty.
"Nejsi ta, co by se měla omlouvat. Nic víc se nemusí říct; jenom se mi podívej do očí."
To bylo možná poprvé, kdy se ti dva na sebe podívali s takovou vřelostí. Náhle napadlo Jérémieho, že tohle by mohlo být to, co je pravé štěstí. Lillie také přemýšlela; tohle bylo to, co si přála.
Čas byl zapomenut ve vášnivé výměně. Se svými dlaněmi dohromady, propletenými prsty, a těly pevně ovinutými kolem toho druhého, byl měsíc v dalekém nebi připraven odejít.
Lillie Charlotte

Fleur

28. března 2011 v 12:42 | psyDarkAngel |  Fleur - single
21.4.1998

Single:

Blue Romance ~Yasashii Hanatachi no Kyousou~

27. března 2011 v 12:37 | psyDarkAngel |  Blue Romance ~ yasashii hanatachi no kyousou~
7.9.1997

Album:
1. Destinée "Higeki no Asa" ~La Tragedie du Matin~
2. Blue Romance "Omoi" ~La Pensée~
3. Kisetsufuu "Omoide Kaze" ~Le vent du souvenir~
4. Solitude "Kagami no Ma" ~Le Salon du Miroir~
5. Hishuu no Hanazono "Ketsubetsu no Bara" ~L'Adieu avec le Passé~
6. Féerie "Fuan" ~La Inquietude~
7. Saikai no Hana "Kibo" ~L'Éspoir~
8. Romancia "Unmei no Mayoi" ~La Diacorde~
9. Féerie "Kibo" (druhá verze)

Mist

26. března 2011 v 12:18 | psyDarkAngel |  mist single
28.4.1997

Šesté demo:
1. Mist

Blue Romance

25. března 2011 v 12:14 | psyDarkAngel |  Blue Romance - mini album
25.12.1996
1.1.1997
Mini album (vyšlo dvakrát):
4. Féerie ~Fuan~
5. Kisetsufuu "Omoide Kaze" ~Le vent du souvenir~

Tsukiyo no Kageki

24. března 2011 v 12:05 | psyDarkAngel |  Tsukiyo no Kageki - single
13.7.1996

Čtvrté demo:
2. Hishuu no Hanazono "Ketsubetsu no Bara" ~L'adieu avec le passé~

Laliene

23. března 2011 v 12:55 | psyDarkAngel |  Laliene
22.8.1995
Druhé demo:
2. Féerie ~ Fuan ~

Lucherie

22. března 2011 v 18:42 | psyDarkAngel |  Lucherie
29.3.1995
První demo:

Diskografie

22. března 2011 v 18:14 | psyDarkAngel |  Seznam písní
29.3.1995
22.8.1995
26.3.1996
13.7.1996
25.12.1996
1.1.1997
28.4.1997
28.4.1997
7.9.1997
Blue Romance ~Yasashii Hanatachi no Kyousou~
21.4.1998
1.10.1998

18.12.1998

26.5.1999
2.6.1999
25.8.1999
Billet ~Osanaki Natsu no Binsen~
25.8.1999
Chantons l'Amour ~Lillie Kara no Tegami~
15.12.1999
9.2.2000
16.2.2000
Fierté no Umi to Tomo ni Kiyu ~The Last of Romance~
12.10.2000
18.10.2000
1.11.2000
1.11.2000
27.11.2002

25.12.2002
26.3.2003
26.3.2003
26.3.2003
30.7.2003
30.9.2003
Majesty ~Lareine Story Series: Chapter I~
24.10.2003
31.10.2003
28.11.2003
Knight ~Lareine Story Series: Chapter II~
24.12.2003
Hakuchou ~White Butterfly~
25.12.2003
Etude ~Platinum White~
31.3.2004
Princess ~Lareine Story Series: Chapter III~
31.3.2004

9.4.2004

19.7.2004

5.9.2004
26.11.2004
9.7.2005
25.3.2009
31.8.2005
31.8.2005
Through a Deep Forest 2005 ~Original Sound Track~
31.8.2005
Kamijo in Vienna ~Documentary DVD~
27.11.2005

27.11.2005

27.11.2005

30.1.2006
18.3.2006
18.3.2006

26.3.2006
Deep Forest ~Live at 16.10.2005 Shibuya O-East~

26.3.2006

31.4.2007
9.5.2007
9.5.2007

VI.

22. března 2011 v 11:59 | psyDarkAngel |  Lillie Charlotte VI.
Hlas, který volal na Lillie, se zdál, že patří samotnému jezeru.
"Podle příběhu, na toto místo bylo umožněno vstoupit nemnohým vybraným; nicméně, není na nás, abychom si zvolili, kdo vejde - lidé se rozhodují sami. Možná se očekává mít něco, co bychom očekávali od jezera; a ti samí lidé skrývají určité pocity, jež se stávají klíčem ke vstupu těch, kteří jsou vyvolení. Abyste rozuměli, je rozdíl mezi těmi, kteří docílí tohoto místa, a těmi, kteří ne."
A jak nehybně stála, Lillie začínala rozumět.
"Mé pocity jsou tím klíčem?"
"Ano. Avšak uvnitř tebe leží ještě jiný klíč. Protože jsi došla až sem, nahlédneš nyní do jezera."
Lillie udělala, jak jí bylo řečeno, a plaše vykročila směrem k jezeru. Jak to udělala, objevil se sloup světla; bylo stejně smaragdově zelené, jako její oči, a tak jasné, že bylo nemožné hledět přímo na to.
"Co je to…?"
Dívající se blíž, točité schody spuštěné z okraje jezera do středu sloupu, před vytažením směřující dolů.
"Nyní jdi. Pro realizaci svých citů."
Navzdory rozpakům jež cítila, Lilliiny stopy byly taženy směrem k tomu, a její tělo nasáváno. Lillie opatrně sestupovala dolů po schodech, které byly průhledné jako umělecké sklo jednou za čas. Náhle zezadu přišel ten zvuk něčeho pleskajícího.
"Ach, tak konečně přijel!"
Ten, kdo zavolal, nebyl nikdo jiný než střežící duch. Lillie se otočila. Dveře do Jezera vzpomínek, které se objevily ve výjevu, byly zkřivené a zprohýbané, jako obraz viděný ve snu.
"Jérémie!"
Vidící svého milovaného, každá emoce v Lilliině srdci se rozvířila. Láska, štěstí, smutek, strach… její srdce bilo prudce.
"Lillie? Lillie, kde jsi?"
Jérémie ji neviděl. Vše, co jeho oči viděly, bylo něco připomínající labuť. Nebo to možná byla bílá liliová víla.
Ne, byla to Lillie. Lillie se vznášela na jezeře. Když si tohle uvědomil, Lillie se k němu otočila zády, a už začala scházet po schodech. Jérémie se v plné rychlosti vyřítil za ní. Když ucítila jeho dusající kroky, vykřikla.
"Dále už nechoď! Prostě odejdi! Pokud nyní uvidím tvou tvář, tak… tak…"
Jérémie neměl čas poslouchat její slova. Ani ho netrápily křehké schody. Když by ji nemohl pevně držet v náručí, pak by ji honil, nějak by ji dosáhl. To nutkání ho pohánělo.
"Lillie, počkej! Potřebuji tě! Prosím, dej mi ještě jednu šanci… ještě jednu."
V tuto chvíli, Jérémie se šel dotknout Lillie špičkami svých prstů.
"Dále už nechoď!"
Lillie, hluchá k Jérémieově pláči, se nahnula dopředu. Třesoucí se, ztratila oporu schodů. Možná ztratila vědomí ze šoku; její nehybné tělo klesalo přímo ke dnu jezera. Rameno jejích hedvábných šatů z poloviny kleslo, odkrývající značnou, neslušivou jizvu. Její dlouhé, nádherné vlasy se rozprostřely za ní jako ocas komety.
Jak se Lillie osvobozovala, klesající v pomalém pohybu, Jérémie se také pustil do schodů.
Lillie Charlotte

Japonsko pod tíhou tsunami

19. března 2011 v 19:50 | psyDarkAngel |  Mé mozkové průjmy
Zdravím, už jsem se dlouho neozvala s aktuální situací, že?
Já vím, že toto téma bylo již mnohokrát zmiňováno jak v médiích, tak v obyčejných konverzacích, a po týdnu a dni je to poněkud zastaralé téma. Víte, popravdě jsem ani článek o Japonsku psát nechěla. Nechtěla jsem se vrtat v takové smutné a beznadějné situaci.

Tak proč? Proč ten článek píšu? Asi proto, že Japonsko je tak nádherná a křehká země, která dokáže být nezkrotná a divoká. Bohužel, národní povaha se vyvíjela ruku v ruce s přírodními podmínkami, což nám opět dokazují. Nebudu psát o katastrofě jako takové, její průběh přece všichni znají. Nebudu psát o číslech obětí a ztrát, ty si můžete vygooglovat. Chtěla bych jen napsat, jak to vnímám. Do Japosnka se toužím podívat z celého srdce, je to okouzlující země a já mám pocit, že je to místo, kde bych konečně mohla být šťastná. Dokonce se i snažím učit japonštinu, i když s mojí "velmi silnou vůlí" je to poněkud omezená snaha. Tuto hroznou tragédii jsem se dozvěděla v pátek večer z informačního serveru. Velmi ironické. Několik okamžiků předtím jsem se totiž se svým přítelem (to je velmi dlouhý příběh: je to Vietnamec, ale musí odjet) dohodla, že se jednou znovu setkáme, a to právě v Japonsku. Má tam bratra, tudíž by to neměl být zase až takový problém. Bohužel, poté jsem zjistila tu tragickou zprávu, Myslím, že je zbytečné popisovat, jaký zármutek to ve mně vyvovalo. Naprosto nejhorší byly záběry z postižených oblastí a proslov císaře Akihita byl zdrcující. Ta radiace mne upřímně ani nijak neznepokojuje. Nevím proč, prostě mne to děsí ze všeho nejmíň. Asi jsem se nechala ukolébat médii, že nehrozí další Černobyl, tudíž to není tak strašné. Jediné, co mi přijde nelidsky statečné, je sebeobětování inženýrů, kteří umírají pro blaho ostatních. Překvapuje mne, že třeba v naší republice lidé vykupují jodové tablety (které jinak potřebují těhotné ženy a diabetici, tudíž jim je vykupují a oni nemají nic), když se při nejhorším scénáři má radiační oblak zastavit u Tokia. Nevím, prostě to nechápu. Jediné, na co teď myslím, jsou lidé bez jídla, bez domova, bez rodiny, bez naděje. Přála bych si sednout na letadlo, odletět tam a pomáhat třeba těm starým lidem, kteří umírají na nedostatek léků. Já vím, je to utopie. Bohužel. Jediná dobrá zpráva je, že přítelův bratr je v pořádku. Nezbývá než doufat, že Japonsko vstane ze svého popelu. I když to bude znít hnusně a drsně, jsem ráda, že to postihlo zrovna je. Kdyby se to stalo u nás, tak se z toho všichni pose*em. Začne rabování, panika, chaos, znásilňování a další "veselé" scénáře, které se děly v New Orleans po hurikánu Katrina. Japonci jsou jediní, kteří to dokáží zvládnout. Vím, že jim to nepomůže v jejich utrpení, ale oni jediní mají šanci. Doufám, že to moc nepoškodí jejich ekonomiku, přála bych si, aby se rychle postavili na nohy. Je to možná nesplnitelné přání, ale přesto stejně doufám.

V.

15. března 2011 v 11:56 | psyDarkAngel |  Lillie Charlotte V.
Lillie Charlotte
Přesné počátky příběhu Jezera vzpomínek jsou neznámé. Podle označování "srdce lesa" je to nejasné jako přesné místo, nebo zda jezero skutečně vůbec existovalo. Nejsou žádné historické záznamy jeho existence; vyskytuje se pouze jako legenda předaná ústně a atmosférou.
Nicméně, bez ohledu na to, kde uvedené jezero leží s nezměrně dlouhou dobou času se svou věčně neměnnou krásou, stále vytrvává; stále vysílá svou úžasnou auru. Jeho nádhera byla za hranice představivosti; nebyla slova, která by jej dostatečně popsala.
Jérémie tak nejasně slyšel. Nicméně, Lillie - která v dětství slyšela daleko detailnější příběh, a která stále snila o dni, kdy by ho sama navštívila - Lilliiny fantazie následovaly jedna za druhou.
Vzhledem k vysoce se tyčícím okolním stromům bylo Jezero vzpomínek chráněno. Pyšně kvetoucí květiny, které ohraničovaly jezero, zavánějící sladký parfém, byly symbolem, na který bylo jezero vskutku prosté. Temně zelené listy stromů se zrcadlily; a hučení třpytící se smaragdové hladiny jezera, nekonečně klidná voda velebila tajemství života. Nicméně, bez ohledu na lidi, kteří se jej vydali pozorovat, dno jezera by se nikdy neodhalilo lidským očím.
Bylo řečeno, že jezero bylo tajemným místem zanechaným bohy; že to bylo zastrčené hlavní město z pradávných časů; že obsahovalo věčně spící zahradu květin; nicméně nebyl nikdo, kdo by ho zaručeně skutečně znal.
Světlo slunce a měsíce zářilo vzájemně z obou obloh, a třebaže zde nebyl žádný vítr, jež by hýbal vzduchem; a mohl být slyšen - hlas, jako hudba…
Tato scéna skutečně otevřela Lilliiny oči. Nadechla se, a uvnitř ní, její duch se také nadechl.
Lillie šla po špičkách vpřed, a zároveň stromy, květiny, a hladina jezera byly všichni na nohou. Lillie, zahalená jemným bílým hedvábím, musela vypadat skoro jako anděl. Různé bytosti okolo Jezera vzpomínek se netrpělivě zjevovaly, ale svým způsobem to bylo, jako dále narůstající a sdělující pozdrav.
"Vítej. Ušla jsi dlouhou cestu."
Lillie Charlotte

IV.

8. března 2011 v 11:52 | psyDarkAngel |  Lillie Charlotte IV.
Tato vůdčí nadpřirozená bytost, jež odloučila Lillie od jejího původu, šla poblíž v pátrání ještě po někom. Tento duch se zdál pyšný na tu rychlost, se kterou pracoval, zakrátko si to pak zamířil směrem k druhé osobě, kterou našel, a snesl se s obrovskou silou.
"Ty, jsi Jérémie?"
Mladý muž, který ustoupil, tím samým způsobem jako Lillie, byl samozřejmě Jérémie. Byl u vstupu do lesa, který si vzal na sebe světle karmínovou barvu pološeré oblohy.
"Hej~, poslouchal jsi, když jsem se tě ptal, jestli jsi Jérémie Florence de Jarger??"
"..................."
Jérémie neotevřel ústa. Ne proto, že by se bál nebo byl ztracen. Měl námitky proti hrubému chování tohoto tvora, ale na zkoušku odpověděl ve svém srdci.
Právě s tím ten duch zakýval. "Dobře." Mohlo to číst jeho mysl. Jérémie nemohl skrýt svůj úžas na závěr svého pokusu.
Duch viděl přímo skrz to a smál se, "Le- legrace!"; ten pak zvedl svůj ocas a otázal se Jérémieho.
"Dobře tedy, odpověz na tohle. Štěstí a smutek, co je postradatelné?"
Jérémie vydechl a vzhlédl na nebesa. Obloha byla zabarvená modře, a bílé cípy mnohých hvězd se zjevovaly.
"Dva lidé, kteří cítí štěstí, jsou ti samí lidé, kteří znají smutek. Lidé, kteří cítí smutek, jsou ti, co znají štěstí. Dokonce i v době, kdy máš naději, a zoufalství se zdá odlišné, obojí je podstatné; to obojí nemůžeš srovnávat."
V tu chvíli, kdy mluvil a jasně odpovídal na otázku, duch pozvedl obočí v šoku, ale znovu se mu sarkasticky vysmál.
"Hm. Dobře, zdá se, že znáš a potřebuješ obojí, tak to znamená, že jsou pro tebe cenné?"
"… co?"
Jistě, pro Jérémieho, který byl nyní ve víru smutku, získávání štěstí, které by smazalo smutek, bylo "drahé, ale před tím, další setkání s Lillie bylo jedinou věcí velkého významu. Nikdy předtím nepřemýšlel o tom, jaké jsou typy věcí skutečného "štěstí" a "smutku", ani zda je opravdu "zná". V ohledu na smutek, byl zatížený snesitelným množstvím, ale bylo pochybné, zda štěstí leží ve smutku. Štěstí, které by povzneslo jeho srdce a oslnilo jeho oči, bylo něco takového, že by si to jednou vychutnal.
Jérémie se cítil přeplněný. Dokonce, i když byl rozhořčený vůči cynické přirozenosti osudu, muka a netrpělivost, která cítil po té, co Lillie zmizela, nebyly dvě věci, které by se daly srovnat. Každý jednotlivý z Jérémieho nejniternějších citů se stal řízeným k Lillie. Štěstí a smutek, vztek na sebe samotného - zrozený z lítosti, nenávisti; všechno se stalo spojené a propletené s touto jedinou bytostí, Lillie.
Pouze jediná bytost - jedna dívka přinutila Jérémieho si toho tak moc uvědomit…
"Dobře, nespěchej obávající se kterou cestou jít, ano? Stále to bude chvilka předtím, než dosáhneš svého cíle."
A s tím se vedoucí duch obrátil, rozložil křídla, a odletěl směrem k lesu. Když se Jérémie podíval vedle, prolétl kolem jiný duch, tento vlasy a oblečením rozdílné barvy než ten, se kterým mluvil. Jérémie si myslel, že jednoduše blouznil, když viděl jednoho ducha, ale nyní viděl dva skutečné duchy, kteří jej do uvedli do zmatku.
Vidící tento prapodivný výjev, přivedl v Jérémiem podivné tušení nostalgie, když vstupoval do lesa. Lilliina vůně ještě zůstala. Nebylo to díky směru větru, ale také kvůli "Poslu pocitů", který způsobil, že
Jérémieho křik dosáhl Lillie.
Když vzhlédl k obloze, počet hvězd se zvětšil od doby, kdy mluvil s tím duchem, a jejich záblesk by nyní mohl být vidět. Bylo to, jako by ho záření hvězd postrkovalo dopředu, a tak Jérémie pokračoval v udupávání ponuré pěšiny.
V jiné části, Lillie cítila, jak ji opouští všechna její síla. Její odhodlání, pro které riskovala všechno, a útrapy v této bitvě, jež ji bez ustání sužovaly; to vše se stalo nesmyslným. Jak její slzy přetékaly a stékaly dolů po tváři, z vysoka nad její hlavou zlehka opakující hlas sestupoval k ní.
"Tady není nic, čím bys měla být znepokojena. Seber se a zjisti své pocity."
Lillie Charlotte

Philia PV

1. března 2011 v 16:21 | psyDarkAngel |  Versailles Philharmonic Quintet
...konečně jsme se dočkali...slibované PV Philia je tu...no, dost mě to překvapilo, čekala jsem to "Versaillesštější"...zní to dost evropsky, navíc dodaná anglická sloka, no nevim..líbí se mi to víc než DESTINY - The Lovers - i když nevim, co ta holka s růžema na začátku dělá..třeba se objeví na fotkách na singlu...z těch převleků preferuji spíše ten tmavý...ty bambulky na Hizakiho botkách jsou úžasný...a nejlepší je temnější nástup na sólo Teru (na basu Masashi a na bubny Yuki).....smiřme se s tím, že božské časy Versailles Lyrical Sympathy & Noble jsou v tahu...ale uznejme alespoň půvab písně..a je vidět, že pro Kamija má stále cenu zabíjet..:)

III.

1. března 2011 v 11:46 | psyDarkAngel |  Lillie Charlotte III.
Lillie něco ucítila , a zarazila se. I když při obyčejných okolnostech má tato denní doba podivnou náladu. V nějakou dobu nebyla střetnutí neobvyklá - bylo možné, že by mohla být napadena nestvůrou žíznící po krvi.
Právě když divoké myšlenky přiměly její tělo se třást, objevilo se to.
"Ty jsi Lillie?"
Mluvilo to hlasem jiným, než jaký si myslela, že kdy předtím slyšela. Bez přemýšlení udělala krok zpět.
"Ne~, jsi Lillie Charlotte?"
Právě před ní byl vlastník toho hlasu, ani člověk, ani divoké zvíře. Mělo to něco, co vypadalo jako křídla a ocas, které se třepotaly, ale nebylo to jako žádné zvíře, které Lillie znala. Fakt, že zvídavý hlas byl slyšet spíš v její mysli než v jejích uších, byl také mimořádný.
Po celou tu dobu byla Lillie utěšena, že to neodhalilo své zuby nebo drápy, tak odpověděla.
"Ano, jsem. Jsem jí, ale…"
"Dobře. Mějme pár odpovědí. Co je víc drahocenné; láska nebo sny?"
Tato podivná a úsečná otázka přiměla Lillie cítit se ještě více ztracenou.
"Počkej, co jsi? Náhle ses zjevil, aniž bys mi řekl své jméno… To je neuvěřitelně nezdvořilé."
"Ta nezdvořilá jsi ty. Co přesně si myslíš, že jsi hledala?"
Lillie neměla vůbec žádnou vzpomínku na hledání této bytosti, ale jasně si uvědomovala, že to ono se pokoušelo zjistit něco o ní. Protože to byla povinnost nadpřirozené bytosti, která by jí dovedla k Jezeru vzpomínek.
Neměla čas s tím diskutovat. Lillie spěšně odpověděla.
"Láska je sen, a sny jsou láska. Obojí je prchavé, jako naše mysli a těla, ale mít pouze jediné, to vůbec nemá smysl."
To si upřímně myslela…
"Dobře tedy, děláš věci jenom tak, bez rozmyslu. Zamýšlíš žít pouze se svou myslí a láskou? Co tvé sny? A co se stane tvému tělu?"
Slova, jež ta nadpřirozená bytost zanechala, ji bodla přímo do srdce. Připomněla si mnohé časy, kdy byla kritizována za své názory, ale její rozhodnutí bylo pevně stanoveno. Nyní, během chůze o tom přemýšlela, a když jí to všechno začalo sužovat, měla by přestat, a jednou tyto "nové myšlenky", které by mohly být myšlenkami buď jako skutečné, nebo jako objasnění pro to, co bylo nalezeno, ještě jednou by se měla jít projít. Lillie si opakovala tyto série dějů znovu a znovu.

Lillie Charlotte