...občas je člověk věcí jež roní slzy, věcí ukazující slabost...

Červenec 2008

"Take it easy..."

22. července 2008 v 20:10 | psyDarkAngel
Tááááááááákže....máma už je doma...všichni se k ní nažíme chovat hezky, i když je to těžký, ale ona to má těžší...den potom, co přijela, jsem odjela k Rezince (odtud zneužívam počítač)....jsou tu na mě všichni moc milí, kéž bych jim to mohla nějak oplatit....novej mobil pořád ještě nemam (ten starej mi zabila máma, teď ma půjčenej), ale až přijedu, tak bych měla dostat jinej (dědictví po strejdovi - takovej ten malinkej počítač s dotykovym displejem), a babička slíbila, že objednáme počítač...
...jinka musim přestat s řezánim, páč psycholožka vyhrožovala, že jestli nepřestanu, tak budu muset jezdit k nějakýmu psychologovi do Prahy a brát antidepresiva...zatim se držim, ale stejě si budu muset jednou "ulevit"...já vim, že jednou stejně budu ve stavu, kdy se k tomu vrátim...jako kdyby mi happy end nebyl souzenej...já vim, že to prostě nemůže bejt zničeho nic jiný, stejně se to vrátí...co když se jenou probudim znova do noční můry? Co když všechno bude jako předtím? Co když je to prostě můj osud a není před tím úniku? Připadam sijak princezna, jejíž pohádka se převrátila do zlýho snu...je to jako obyčejný drama, ze kterýho se stala tragikomedie a pak tragédie...cítím, jak se všechno okolo mě zase stahuje...
LIFE IS JUST AN AGONY OF THE DEATH!!!