...občas je člověk věcí jež roní slzy, věcí ukazující slabost...

Duben 2008

Aiden - Bliss

30. dubna 2008 v 17:36 | psyDarkAngel |  Depressive music
Bliss
Bliss
I saw the truth, mom's a whore
I saw the mark as she passed through the door
I saw the truth, you're a whore
Distill the scene and don't lie to me no more

So what's killing you?
Is it the demon inside?
Look out you're turning blue
A suffocating lie
You're all I've got
To wake up she fucks the pain (wipe those tears away)
She wears make-up to hide the shame (wipe those tears away)
Her sanity rides low and self esteem won't grow
Tonight she'll miss and all she knows is bliss
Her black eyes filled with the love she wrote
"I'm not insane, I'm sorry I have to go"
These walls are painted red she put a bullet in her head
Goodbye, goodbye, goodbye, goodbye is all she said

Fotky Aiden

29. dubna 2008 v 20:37 | psyDarkAngel |  Aiden
Miluju tuhle skupinu!
Hlavně alba Our Gangs Dark Oath a Nightmare Anatomy...jejich hudba mě doopravdy oslovila, jako žádná hudba ostatních! Jsou to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat a moc jsem jim vděčná! Mimochodem, ten koncl v Práglu byl úúúúúúúúúžasnej a všichni byli vážně hrozně milí... I ♥ Aiden 4ever!
Nightmare Anatomy...I ♥ this album for it's sincerity!
I set my friends on fire!

Within Temptation - Blue Eyes

28. dubna 2008 v 14:12 | psyDarkAngel |  Nářez
Blue Eyes
Blue Eyes
Modré oči
Blue eyes just smile to the world
full of dreams and with fascination.
Too soon she saw that her hands were chained
and pulled without any freedom.
It's always the same,
the fear, no way out,
I cannot break it,
I can take it no more.
It's burning me up inside,
lost all my tears, can't cry,
no reason, no meaning,
just hatred.
No matter how hard I try,
you fear the beast inside,
it's growing, it's waiting,
just to hurt you.
This heart was hurt by the light and
I see your world that tries to deny.
Now everything that I love has died
or has been shattered to pieces.
It's always the same,
the fear, no way out,
I cannot break it,
I can take it no more.
It's burning me up inside,
lost all my tears, can't cry,
no reason, no meaning,
just hatred.
No matter how hard I try,
you fear the beast inside,
it's growing, it's waiting,
just to hurt you.
Just to hurt you.
Just to hurt you.
Can't you see their eyes, what lies inside,
they've given up, they no longer shine.
Too soon they close with one last cry
before they turn to white.
Just to hurt you.
It's burning me up inside,
lost all my tears, can't cry,
no reason, no meaning,
just hatred.
No matter how hard I try,
you fear the beast inside,
it's growing, it's waiting,
just to hurt you.
Just to hurt you.
Modré oči se právě usmívají na svět
plný snů a s okouzlením.
Příliš brzy uviděla, že jsou její ruce spoutané
a škubala se bez jakékoliv volnosti.
Vždycky je to stejné,
strach, není možnost úniku,
nemůžu to rozbít,
už si to víckrát nepřiznám.
Spaluje mě to vevnitř,
vyplýtvala jsem už všechny své slzy, nemůžu plakat,
není důvod, nemá to význam,
je tu jen zášť.
Nezáleží na tom, jak moc se snažím,
bojíš se té bestie v sobě,
jež roste, jež čeká,
jen, aby ti ublížila.
Tohle srdce bylo zraněno světlem a
já vidím tvůj svět, jež se snaží popřít.
Teď všechno, co jsem milovala, zemřelo
nebo bylo roztříštěno na kousky.
Vždycky je to stejné,
strach, není možnost úniku,
nemůžu to rozbít,
už si to víckrát nepřiznám.
Spaluje mě to vevnitř,
vyplýtvala jsem už všechny své slzy, nemůžu plakat,
není důvod, nemá to význam,
je tu jen zášť.
Nezáleží na tom, jak moc se snažím,
bojíš se té bestie v sobě,
jež roste, jež čeká,
jen, aby ti ublížila.
Jen, aby ti ublížila.
Jen, aby ti ublížila.
Nevidíš jejich oči, jež spočívají uvnitř,
vzdávají to, už více nebudou zářit.
Příliš brzy se zavírají s posledním pláčem,
před tím než zbělají.
Jen, aby ti ublížila.
Spaluje mě to vevnitř,
vyplýtvala jsem už všechny své slzy, nemůžu plakat,
není důvod, nemá to význam,
je tu jen zášť.
Nezáleží na tom, jak moc se snažím,
bojíš se té bestie v sobě,
jež roste, jež čeká,
jen, aby ti ublížila.
Jen, aby ti ublížila.

Opravdová kamarádka!

27. dubna 2008 v 17:35 | psyDarkAngel |  Mé mozkové průjmy
Vždycky jsem si myslela, že nikdy nenajdu opravdovou kamarádku. Tedy až do nedávna. Doslova mi to vyrazilo dech... Povídala jsem si s rezinkou přes icq a najednou mi před očima proběhly moje myšlenkové procesy o mém ztroskotaném přátelství a najednou jsem si uvědomila proč... chyběla mu totiž upřímnost a rezinčina přátelství si vážím až moc na to, abych ho nesmyslným pokrytectvím ohrozila... tak jsem se tedy nadechla a s těžkým srdcem a strachem uvnitř se jí svěřila s mým problémem označeným jako sebepoškozování.
Když jsem si četla její odpověď, jakoby se zastavil čas... Bála jsem se, že na mě bude naštvaná, vysměje se mi, nebo na mne vychrlí faleš v převleku pochopení. Při její reakci jsem se skoro rozbrečela... To, co mi ona napsala, bych ze sebe nedokázala vypravit ani já... Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se najde člověk, který by si dával za vinu, že to na mě nepoznal a už dřív mi nepomohl. Dokonce i matka, která o tom ví, si to vysvětluje nešťastnou láskou, ačkoliv je tohle všechno kvůli NÍ! Ale když mi rezinka odepisovala, skoro mi spadla obloha na hlavu... Tady, i kdybych se ukřičela, tak se najdou sotva dva lidi, kteří by alespoň hli brvou... Ale v rezince jsem poznala opravdového přítele, který je ochoten mi pomoct... Je škoda, že jsme od sebe tak daleko, protože je jako můj anděl... Čistá forma ochoty, obavy a upřímnosti byla z jejího projevu skutečně cítit... Dala mi naději, že všechno bude dobré, protože je tam někde v Hlinsku a chce pro mne jenom to dobré... A přesně tohle mi dává sílu, protože nejsem sama a spolu s opravdovou kamarádkou tohle všechno můžu zvládnout...
Rezinko, jsem ráda za to že tě mám, můžu se ti vždycky svěřit a hlavně ti věřit! Jsi moje slunce, které mi dává sílu, energii a odhodlání! MTMMMMMMMMMMR!

20.13 So 19.04.2008

27. dubna 2008 v 17:33 | psyDarkAngel |  Mé mozkové průjmy
20.13 So 19.04.2008
Nenávidím jí! Zabijí mě to! Absolutně bez varování na mě slovně i fyzicky útočí. Ničí mě. Nenechává mi právo se bránit. Jsem pro ní jenom svině. Schválně mi ničí všechno, na čem mi záleží. Zničila mi dětství! Pořezala jsem se doslova v agonii a vážně sem si mohla ublížit! JÁ CHCI CHCÍPNOUT! ZDRHNOUT Z TOHOHLE POSRANÝHO ŽIVOTA! Ať CHCÍPNE! NENÁVIDÍM JÍ A PROKLÍNÁM JÍ! Absolutně jí chybí mateřskej pud...vůči mě... Mlátí mě, skoro mi vyrvala vlasy...dělá mi ze života peklo a já nevim jak se mam bránit...ubližuju si, protože si nechávam ubližovat od ní...je těžký nemyslet na sebevraždu...ale ješte těžší žít s psychicky labilním, šílenym, paranoidnim vrahem, kterej je abnormálně cílevědomej vůči zničení oběti... Pořád volám o pomoc...naznačuju...svěřuju se...ale má to vůbec cenu? Život v děcáku by byl lepší! Nemám žádnou naději... Kdybysme měli nějaký zrcadlo...stejně bych se na sebe nedokázala ani podívat...tohle je život pod úrovní...bez osobních práv...taky mě zabíjí to, že je schopná mě přizabít a za pět minut se usmívá a debilně se ptá: "Proč brečíš?" Já nevim, jestli je tak blbá, tak zlá a nebo to dělá naschvál...sousedi to všechno vědi a slyšeji a stejně s tim nic neudělaj... A proč taky? Jsem asi fakt prokletá...musim umřít, jinak zešílim...je to jak neviditelný vězení...ohrocená klec...pomalu si uvědomuju, že z týhle zasklený výlohy s nálepkou MŮJ ŽIVOT se nejde dostat ven zaživa...v hlavě pořád znějí ty samá slova: Bože, proč zrovna já? Před ostatníma se přetvařuju, ale asi jsem geniální herečka, protože nepoznaj, že jsem nejžhavější kandidátkou na Trosku města...marně čekám, kdy se ozvou mí vlastní andělé, smilují se nade mnou a odnesou mě pryč z tohohle pekla. Ostatní maj šťastný rodiny, jenom já musim žít v TOMHLE...přiznam se, ostatním to štěstí závidím, já žiju jak pod rentgenem, žádný tajemství, všechno je přesně naprogramovaný -kdy, kolik, co a jak snim, jak se oblíkam, co si oblíkam, jakou to má barvu atd. a ještě k tomu si o mě vymejšlí odporný nesmyslný lži...soukromí prostě neexistuje a běda jak se mi to nelíbí...přesto mi nikdo nepomůže...modlím se, abych mohla bydlet s tátou a jí zavřeli do svěrací kazajky...neskutečná bolest, zášť, nenávist a utrpení je ze mě neskutečně cejtit...přesto to nikdo nevnímá...možná že jsem sebelítostivá, ale už je toho moc...takhle vypadá peklo...pak už je jenom konec...sbohem...

Moje vidina...

27. dubna 2008 v 17:31 | psyDarkAngel |  Moje poezie
Co vidím? Do jiného světa zrcadlem hledím!
Nádherné lesy
vlnící se jak zelené vlasy
dívky plačící nad ztraceném mládí,
které jí již nikdo nenavratí.

Přesto ji vidím v plné kráse,
jak v bílých šatech prochází se.
Každý její dotyk
zanechává na stromech otisk.

Dává zeleni sílu,
bez ní by svět zahynul.
Dlouho, předlouho zde žila sama,
nic jiného než stromy a květy neznala.

Až jednou jí byla nadělena společnice,
druhá strana půlměsíce.
Podobu měla nevinného děvčátka,
možná připomínala černého poupátka.

Vlasy havrana,
šaty jak baletka,
oči jak půlnoční obloha,
tajemná byla její povaha.

Narozdíl od dívky se nesžila s okolím,
sílu nedávala nikomu krom kamení.
Toho využívala k podivným útvarům,
které dávaly šanci úzkostlivým pocitům.

Již nebylo společných hovorů,
chutných darů ze stromů,
osvěvěžující vody z říčky,
ani přátelských procházek v okolí břízky.

Svůj život zasvětila podivným čárům,
šaty se podobaly spíše cárům...
Darů od dívky již nebylo třeba,
vše si nyní nahradila sama.

V kamenné místnosti
stojí děvčátko se snažící.
Naklání se nad kamennou mísu,
loví z ní uměle vytvořenou okolní krásu.

Dívka nevěří svým očím,
vždyť uměle vyrábí vše ve svém okolí!
Jablko, kámen i květinu,
aniž by cítila jakoukoli vinu.

I strhla se hádka,
dívka kamennou mísu proklínala.
Děvčátko se dopálilo,
podivnou nemocí dívku nakazilo.

Otevřelo ústa,
místo nich vznikla štěrbina úzká.
Na dívku se vyvalil černý popel,
právě si podepsala svůj vlastní ortel.

Zděšeně vyběhla z kamenné místnosti,
útěchu hledala v milované zeleni.
Najednou však v tváři zesinala,
příčinu toho si domyslela.

Nakažena byla ošklivou nemocí,
nepomůže jí ani Slunce zářící.
Plakala, neb jí přítelkyně proklela,
pro kterou by se sama Ďáblu upsala.

Poslední výkřik darovala prosbě,
aby se společnice zas navrátily k sobě.
Nikdo ji však neslyšel,
slova vítr rozfičel.

Děvčátko dívku nepostrádalo,
s kouzelnou mísou si vystačilo samo.
Tak padla dívka umírajíc,
zrak ubíraje na vycházející Měsíc.

Naposled zavzlykla,
naposled vydechla,
zrak sklopila
a o odpuštění prosila.

Jak duše její odletěla,
zem pod ní se otřepala.
Barva květů zšedivěla,
stejně tak i stromy, co tak milovala.

Vše začalo umírat, sílu její postrádat.
Stejně jako Příroda,
i Mísa svou moc ztratila.
Děvčátko si uvědomilo svůj omyl,
ten však nikdo nenapravil.

Zděšeně přihlížejíc zkáze
útěchu hledalo v kamenné kráse.
Pozdě bylo na všechno,
vše kolem umíralo.

Bledé děvčátko odešlo do kouta
umírat v domnění, že je to noční můra.
Brzy však pochopilo,
co to všechno způsobilo.

Už bylo pozdě chybu napravit,
tak se jen snažilo vše trochu pochopit.
Bohužel než došlo k závěru,
přišla Smrt s Knihou osudu.

Tak děvčátko potkal stejný konec jako dívku,
bez které celý svět zahynul.
Dívčino tělo zkamenělo,
rozkladu tak nepodlehlo.

Zas jednou bude vzkříšena,
až nastane ta pravá hodina.
Děvčátko bude platit za svůj hřích,
že proklelo půvabů andělských.

Vždyť Příroda žije jen jedou,
zabijeme ji - nebudeme mít žádnou.
To byla celá moje vidina
světa uvnitř zrcadla.

DVA ANDĚLÉ NA ÚTĚKU

27. dubna 2008 v 17:22 | psyDarkAngel |  Moje poezie
DVA ANDĚLÉ NA ÚTĚKU

V tomto městě jsme již skončili,
ve městě, které jsme jenom míjeli.
Lhala bych, kdybych tvrdila,
že lituji mého života.

Odchodem také něco končí,
na tom se shodnem oba bez řečí.
Začíná naše nová pouť,
jen se nepotopit ještě hloub'.

Chyť mě za ruku, bojím se,
oprav mne, zda mýlím se,
že naše hříchy byly zbytečné,
hříchy opravdu nezbytné.

Prosím, neuleť mi,
za ruku mě chytni,
vždyť v nebi už tě nečekají,
bělost tvých křídel začernají.

Vezmi mne do náruče,
záře z tvojí svatozáře
ukáže nám cestu,
utečeme světu.

Vznes se, křídly zamávej,
důvod k tomu nehledej.
Udělej to kvůli mně,
je to můj začátek dne,
naplňuje to mou duši krásou,
kterou realita udělala vrásnou.

Vznesme se do oblak
a za sebou nechme městský prach.
Tvá sněhová křídla mi jeden pocit darují,
pocit, že už mne ostatní v moci nemají.

Chci odsud utéct pryč,
nenávidím ten neviditelný bič.
Bičuje mne za hříchy,
že předstírám své pocity,
že nejsem tolik upřímná,
možná že až pokrytecká.

Tak vyražme do tmy,
vím, že tam chceš i ty.
Tohle město mě už nezajímá,
ať chcípne, zmizí ze světa.

Pomalu odbíjí půlnoc,
už teď má nade mnou moc.
Schovej mne pod křídla,
daruj mi pocit domova.

Ta moje jsou již spálená,
shořela, jsem prokletá.
Oba to dávno víme,
uleťme, než nastane chvíle,
kdy to postihne i tvá křídla,
nikdy bych si to neodpustila.

Zatímco míříme k obzoru,
naposled se ohlídnu a ustrnu...
V tom městě umírá mé druhé já,
to první jsem rozdělila mezi nás dva.

Míříme až ke hvězdám,
copak nás asi čeká tam?
Toužím se jich jedinkrát dotknout,
společně pak můžem oblohou plout.

Tvůj pravidelný oddych mne uklidňuje,
šum křídel zas provokuje.
Nutí mě ti je závidět,
žášť tak námi sdílet.

Promluv, chci slyšet tvůj hlas,
dotykem lehčím než vlas
hladí mne tvá slova plná pochopení,
bolest tak opouští v zapomnění.

Všechno je krásné jak sen,
ve skutečnosti však s tebou jsem!
Ten útěk není zdání,
je reálný jak známý
pocit naděje,
když doufám, že mne zabije
můj oživlý přítel strach,
co pohlcuje andělský prach.

Tvůj však ještě nepozřel,
naživu tě udržel.
Chyť mne, vyklouzla jsem ti,
padám dolů k matičce zemi.

Oni nás ale sledují,
zdržíš-li se, tak tě zahubí.
Uleť, na mě nečekej,
zemřu, ty mě oplakej.

Zas navrátíš mě k životu,
a z mrtvých zase povstanu.
Vždyť tys můj anděl,
co přinesl mi naděj.

Jen zachraň sám sebe,
vykašli se na nebe.
Ty jsi totiž padlý anděl,
tak jako sám Ďábel.

Jenže ty jsi povstal ze mě,
čerpal energii z černých perel
ukrytých v mé duši,
obarvené černou tuší.

Teď bude na tobě, abys mi daroval dech,
protože nyní ležím na zádech
u mohutného vodopádu,
krvácím, mám otevřenou ránu.

Věřím, ty se pro mě vrátíš,
srdce ve mě oživíš.
Jen přežij, můj padlý anděli,
v cizině nazvaný Fantasy...

21.32 Pá 28.03.2008

27. dubna 2008 v 17:15 | psyDarkAngel |  self-inflicted trauma
21.32 Pá 28.03.2008
...a tajemství je v prdeli...prozradily mě poslední čerstvý zářezy, ale stejně to stálo za to! Totálně mě to ovládá, dokonce to zastavilo můj pláč! Matka naivka si myslí, že je to z nešťastný lásky! Matka sice vyhrožuje psychologem, ale ten pocit blaha, když jsem se řezala...! Jsem na tom ZÁVISLÁ!!!

Moje kecy..

27. dubna 2008 v 17:15 | psyDarkAngel |  Mé mozkové průjmy
They came back for my tears...it's missing a reason...it's coming...it's waiting...they just hurt me! I'm waiting for it...they have killed my soul & broke my mind, but I'm still here, I'm still breathing & I'm waiting for an end... An end of my life...so please say my name, remember who I am...my hope is so far away from where I am... I want be with you again my life! I will be waiting for you...you will find me in the world of broken hopes...tell me what's the reason...

MOJE ZÁVISLOST

27. dubna 2008 v 17:14 | psyDarkAngel |  Moje poezie
MOJE ZÁVISLOST

Jsem netrpělivá,
již dávno mi krev netekla.
Vše mi z rukou padá,
už abych si TO udělala.

Přiznávám, jsem na TOM závislá,
potřebuju TO, abych byla šťastná.
Vždyť Bolest není zas tak strašná,
nežere lidstvo, ale je nenasytná.

Potřebuju ji, abych našla útěchu
a na chvíli ulehčila tu závadu.
Závadu na emočním zdraví,
které nikdo jiný nezachrání.

Utíkám prázdnými ulicemi,
myslí se ubírám na jedinou přítelkyni.
Musím najít nějaký tichý koutek
a pustit se do svých sebedestruktivních choutek.

Melancholické místo u vody,
to jistě má své a mnou potřebné výhody.
Opuštěná polorozpadlá lavička
se snaží vnutit do paprsků sluníčka.

Ale protože je pod nadvládou stínu,
ihned se k ní rozeběhnu.
Posadím se, nadechnu se,
zalovím v kapse,
za chvilku ji držím v ruce.

Koho?
No přece toho,
kdo mne v nejtěžších chvílích podržel,
ač jeho srdce nikdo nikdy tlouct neuslyšel.

Držim ji v prstech,
co s ní budu provádět lze naznačit v gestech.
Úsměv vytvořený blahem
lze vykouzlit jediným tahem.

Ostří nořící se do kůže
brzy objasní, kdo se na co zmůže.
Na mé ruce se rýsují čáry z krve,
v hlavě se rozezvonil alarmující zvonek.

Rozum spojený s nebezpečím
bojuje proti sklonu sebezničujícím.
Ale copak si můžu pomoci?
Copak v sobě ještě najdu pud sebezáchovy?

Ta touha je moc veliká,
touha dostat se z tohohle života.
Vždyť fyzická bolest
je menší než psychická bolest.

Úsměv podobný úšklebku
nyní zcela ovládl mou mimiku.
Krev z ruky teče,dopadá na zem,
konečně zas vím,kým jsem.

Sviní, ze které svini udělat tenhle svět,
některé věci je však lepší nevědět.
Přiznávám, jsem závislá na Bolesti,
která mi uměle dodává pocit zdravé velikosti.

Narozdíl od okolí mne nesráží k zemi,
ruku podá i v té nejvyšší nouzi.
Je to špatně?
Jsem proto svině?

Lidská společnost je různorodá
a v téhle situaci jistě nejsem sama.
Bohužel jsem opuštěná bez jediného opravdového přítele
s mojí závislostí na bolest a žiletkou zařízlou v žíle.

MŮJ VNITŘNÍ DÉMON

27. dubna 2008 v 17:01 | psyDarkAngel |  Moje poezie
MŮJ VNITŘNÍ DÉMON

Ležím ve tmě,
ten démon ukrytý ve mě
se mne snaží potopit hlouběji
a tělo podobné oběti
zabít, ba zničit,
ač ten boj nechci ještě skončit.
Ve mě se mísí rozporuplné pocity, i když on je bezcitný.
Vyděšeně hledím do stropu,
snad tam najdu útěchu či stopu,
jak zabránit tomuto utrpení
a vytvořit iluzi uzdravení.
Beze slova volám o pomoc,
zvony již odbíjejí půlnoc.
Vždyť naděje umírá poslední,
proto vydržím tohle utrpení.
Snažím se ukončit tu noční můru,
vyváznout ze světa Stínů.
Rozsvítit v sobě,
nenapodobovat oběť,
rozptýlit šeď,
zbourat tu zeď.
Proč to nejde?
Proč ten démon dál bdí ve mě?
Proč se nemůžu probudit?
Proč jsem se musela narodit?
Budoucnost však nelze předvídat
a můj Osud je zde umírat,
hledět vlastní smrti do očí
a čekat, jak se mnou naloží.
Již dávno jsem si mohla zvyknout
a raději si oči vydloubnout,
než pozorovat vlastní duši
jak provádí sebedestrukci,
mého démona se mi vysmívat
a dále štěstí předstírat.
Přetvářka je však moje další jméno,
které mi vnutilo mé podvědomí samo.
Stydím se za něj a zároveň jsem hrdá,
neboť je v něm skryta celá realita.
A tak dál v sobě svádím boj s nekonečnou tmou,
loučím se s vnitřní čistotou...
Toho prokletého démona zabiju až budu mrtvá,
toho démona jménem *moje jméno*.

Kecy, kecy, kecy...

27. dubna 2008 v 16:55 | psyDarkAngel |  Mé mozkové průjmy
Everybody is interested in that I cut myself but nobody is interested in why... Samota tak bolí... Nechci bejt taková... Chci bejt jiná... Chci se celá změnit a utýct pryč, z tohohle světa. Proč nemůžu žít ve svym světě, ale musim umírat v týhle posraný realitě? Proč neexistuje cesta z tohohle pekla, budík, kterej by mě probudil z týhle noční můry, kterou všichni nazývaj tak hrdě Životem? I wont pretend that everything is alright when it isn't! 'Cause I'm under oath. My curse is killing me! I'll be wearing these scars for everyone to see! I'm crying for something what never will be real... I'm screaming for something what's killing me! I need a wings... Listen to my heart & soul... Take my hand... Už vim, co se stalo...moje okolí se pokouší o mojí destrukci...nemam sílu se bránit...tak ať si poslouží...už je toho moc...asi si podřežu žíly nebo se oběsim...už vim kde...utopení se taky nezní špatně... A proč taky ne? Stejně se ostatní jenom přetvařujou... Přišli pro moje slzy...a slzy doprovází krev...

Adiemus - Adiemus

26. dubna 2008 v 18:45 | psyDarkAngel |  Depressive music
Adiemus
Adiemus
Ariadiamus late ariadiamus da
Ari a natus late adua

Aravare tue vate
Aravare tue vate
Aravare tue vate latea

Ariadiamus late ariadiamus da
Ari a natus late adua

Aravare tue vate
Aravare tue vate
Aravare tue vate latea

Anamana coole rawe
Anamana coole ra
Anamana coole rawe akala
Anamana coole rawe akala
Ahyadooaheh
Anamana coole rawe akala
Aya doo ayeh
Aya doo ayeh
Aya doo ayeh

Anamana coole rawe
Anamana coole ra
Anamana coole rawe akala
Anamana coole rawe akala
Ahyadoo aheh
Anamana coole rawe akala
Aya doo ayeh
Aya doo ayeh
Aya doo ayeh

Ariadiamus late ariadiamus da
Ari a natus late adua

Aravare tue vate
Aravare tue vate
Aravare tue vate latea

Anamana coole rawe
Anamana coole ra
Anamana coole rawe akala
Anamana coole rawe akala
Ahyadooaheh
Anamana coole rawe akala
Aya doo ayeh
Aya doo ayeh
Aya doo ayeh

Yakama yamayakaya mema
Aya coo ayeh mena
ya-ka-ma ya-ma-ya-ka-ya me-ma
Aya coo ayeh mena
Yakama meha
Aya coo ayeh mena
Yakama meha


Nightwish - Wishmaster

23. dubna 2008 v 14:05 | psyDarkAngel |  Nářez
Wishmaster
Wishmaster
Vládce přání
Master!
Apprentice!
Heartborne, 7th Seeker
Warrior!
Disciple!
In me the Wishmaster

Elbereth
Lorien

A dreamy-eyed child staring into night
On a journey to storyteller`s mind
Whispers a wish speaks with the stars the words are silent in him
Distant sigh from a lonely heart
"I`ll be with you soon, my Shalafi"
Grey Havens my destiny

Master!...

Silvara
Starbreeze

Sla-Mori the one known only by Him
To august realms, the sorcery within
If you hear the call of arcane lore,
Your world shall rest on Earth no more
A maiden elf calling with her cunning song
"Meet me at the Inn of Last Home"
Heartborne will find the way!

Master!...

Wishmaster
Crusade for Your will
A child, dreamfinder
The Apprentice becoming...

Master!...
Mistr!
Učedník!
Z nitra zrozen, Sedmý hledač
Válečník!
Žák!
Ve mě, Vládce Přání

Elbereth
Lorien

Dítě s očima zasněnýma do noci zírá,
Na cestě do mysli vypravěčovy,
Šeptá přání, mluví s hvězdami, slova jsou v něm tichá.
Vzdálený pohled od srdce osamělého
"Brzy budu s tebou, můj Shalafi"
Šedá Útočiště mým osudem jsou.

Mistr!....

Silvara
Hvězdný Vítr

Sla-Mori, jediný známý toliko Jemu,
Do podzimních světů, plných kouzel.
Pokud tajemných umění slyšíš volání,
tvůj svět už na Zemi nespočine.
Elfí panna volá tě svou písní mazanou,
"Setkáme se v Hostinci Posledního Domova"
Z nitra zrozen najde cestu!

Mistr!...

Pán přání
Výprava, podle tvé vůle
Dítě, hledač snů,
Učedníkem se stává...

Mistr!...

Nightwish - End of All Hope

23. dubna 2008 v 14:01 | psyDarkAngel |  Nářez
End of All Hope
End Of All Hope
Konec Všech Nadějí
It is the end of all hope
To lose the child, the faith
To end all the innocence
To be someone like me
This is the birth of all hope
To have what I once had
This life unforgiven
It will end with a birth

No will to wake for this morn
To see another black rose born
Deathbed is slowly covered with snow

Angels, they fell first but I'm still here
Alone as they are drawing near
In heaven my masterpiece will finally be sung

Wounded is the deer that leaps highest
And my wound it cuts so deep
Turn off the light and let me pull the plug

Mandylion without a face
Deathwish without a prayer
End of hope
End of love
End of time
The rest is silence
Je konec všech nadějí
Ztratit dítě, víru
Ukončit všechnu nevinnost
Být někým kým jsem já
Je to zrození všech nadějí
Mít to co už jsem jednou měl
Tento nemilosrdný život
Skončí narozením

Nikdo tohoto rána neprocitne
Aby viděl zrod další černé růže
Smrtelné lože pomalu pokrývá sníh

Andělé padli první, ale já jsem stále zde
Sám, když táhnou kolem
V nebesích bude mé veledílo konečně zazpíváno

Zraněná vysoká vyskočí nejvýše
A má rána je tak hluboká
Vypni světlo a nech mě vytáhnout zástrčku

Mandylion bez tváře
Smrtelné přání bez motlitby
Konec naděje
Konec lásky
Konec času
Zbývá ticho

Nightwish - Ever Dream

23. dubna 2008 v 13:58 | psyDarkAngel |  Nářez
Ever Dream
Ever Dream
Každý Sen
Ever felt away with me
Just once that all I need
Entwined in finding you one day

Ever felt away without me
My love, it lies so deep
Ever dream of me

Would you do it with me
Heal the scars and change the stars
Would you do it for me
Turn loose the heaven within

I'd take you away
Castaway on a lonely day
Bosom for a teary cheek
My song can but borrow your grace

Come out, come out wherever you are
So lost in your sea
Give in, give in for my touch
For my taste for my lust

Your beauty cascaded on me
In this white night fantasy

"All I ever craved were the two dreams I shared with you.
One I now have, will the other one ever dream remain.
For yours I truly wish to be."
Když se mi vzdaluješ
Zrovna, když tě potřebuji
Pohrávám si s myšlenkou
že tě jednoho dne najdu

Když jsi daleko beze mne
Moje lásko, leží to tak hluboko
Když sníš o mě
Chtěla bys se mnou
Hojit jizvy a měnit hvězdy
Udělala bys to pro mě
Zbavila se nebe

Vzal bych tě pryč
Po dlážděné cestě v osamělý den
Přitiskl bych k sobě tvou uslzenou tvář
Ale písní si nemohu půjčit tvou přízeň

Vyjdi, vyjdi, kdekoli jsi
Tak ztracena ve svém moři
Podrob se mému dotyku
Pro moji chuť a touhu

Tvá krása na mě dopadá jako vodopád
V této bílé noční fantazii

"Vše, co jsem si kdy přál, byly dva sny,
které jsem chtěl s tebou sdílet.
Jeden nyní mám, druhý mi vždy zůstane.
To je to, co si pro tebe opravdu přeji."

Nightwish - Sleeping Sun

23. dubna 2008 v 13:53 | psyDarkAngel |  Depressive music
Sleeping Sun
Sleeping Sun
Spící Slunce

The sun is sleeping quietly
Once upon a century
Wistful oceans calm and red
Ardent caresses laid to rest

For my dreams I hold my life
For wishes I behold my night
The truth at the end of time
Losing faith makes a crime

I wish for this night-time
to last for a lifetime
The darkness around me
Shores of a solar sea
Oh how I wish to go down with the sun
Sleeping
Weeping
With you

Sorrow has a human heart
From my god it will depart
I'd sail before a thousand moons
Never finding where to go

Two hundred twenty-two days of light
Will be desired by a night
A moment for the poet's play
Until there's nothing left to say

I wish for this night-time...

I wish for this night-time...
Slunce tiše spí
už staletí
zahloubané oceány, tiché a červené
žhavé laskající, vedou k odpočinku

Pro mé sny se držím při životě
Pro mé přání spatřuji svou noc
Pravda na konci toho času
ztracená víra dělá zločin

Pro tuhle noc si přeju
vydržet po celý život
temnota kolem mě
břehy slunečního moře
jak si přeju sejít ze slunce
spícího
plačícího
s tebou

smutek má lidské srdce
od mého boha odejde
plavil bych se před tisíci měsíci
nikdy nenašel kam jít

222 dnů světla
bude požadováno po noci
chvíle pro básnickou hru
do té doby, než nikdo nic neřekne

Nightwish - Planet Hell

23. dubna 2008 v 13:50 | psyDarkAngel |  Nářez
Planet Hell
Planet Hell
Pekelná Planeta
Denying the lying
A million children fighting
For lives in strife
For hope beyond the horizon

A dead world
A dark path
Not even crossroads to choose from
All the bloodred
Carpets before me
Behold this fair creation of God

My only wish to leave behind
All the days of the Earth
An everyday hell of my kingdom come

The 1st rock thrown again
Welcome to hell, little Saint
Mother Gaia in slaughter
Welcome to paradise, Soldier

My 1st cry neverending
All life is to fear for life
You fool, you wanderer
You challenged the gods and lost


Save yourself a penny for the ferryman
Save yourself and let them suffer
In hope
In love
This world ain`t ready for The Ark
Mankind works in mysterious ways
Popírání lhaní
Milión dětí bojujících
Za životy ve sváru
Za naději za obzorem

Mrtvý svět
Temná stezka
Bez křižovatek na výběr
Všechny krvavě rudé
Koberce přede mnou
Vidím to spravedlivé Boží stvoření!

Mé jediné přání je zanechat za sebou
Všechny dny Země
Tohle každodenní peklo mého
Království nastane

První kámen byl znovu vržen
Vítej v pekle, malý Svatý
Matka Gaia na porážce
Vítej v ráji, Vojáku

Můj první nekončící pláč
Celý život se strachovat o život
Ty blázne, ty tuláku
Vyzval jsi bohy a prohrál jsi

Schovej si minci pro převozníka
Zachraň se a nech je trpět
V naději
V lásce
Svět není připraven pro Archu
Lidstvo funguje záhadným způsobem

Vítej na mé Pekelné Planetě

Schovej si...

Nightwish - The Islander

23. dubna 2008 v 13:48 | psyDarkAngel |  Depressive music
The Islander
The Islander
Ostrovan
An old man by a seashore
At the end of day
Gazes the horizon
With seawinds in his face
Tempest-tossed island
Seasons all the same
Anchorage unpainted
And a ship without a name

Sea without a shore for the banished one unheard
He lightens the beacon, light at the end of world
Showing the way lighting hope in their hearts
The ones on their travels homeward from afar

This is for long-forgotten
Light at the end of the world
Horizon crying
The tears he left behind long ago

The albatross is flying
Making him daydream
The time before he became
One of the world`s unseen
Princess in the tower
Children in the fields
Life gave him it all:
An island of the universe

Now his love`s a memory
A ghost in the fog
He sets the sails one last time
Saying farewell to the world
Anchor to the water
Seabed far below
Grass still in his feet
And a smile beneath his brow

This is for long-forgotten
Light at the end of the world
Horizon crying
The tears he left behind so long ago
Starý muž u břehu
Na sklonku dne
Upřeně hledí na horizont
S mořským větrem ve tváři
Ostrov zmítaný bouří
Roční období pořád ty stejné
Kotviště nenatřené
A loď beze jména

Moře bez břehu pro vykázaného neslýchané
Zapaluje signální oheň, světlo na konci světa
Ukazujíc cestu zapalujíc naději v jejich srdcích
Těm na cestách směřujících z daleka zpět domů

Tohle je pro dlouho zapomenuté
Světlo na konci světa
Horizont pláče
Slzy, které po sobě zanechal velmi dávno

Albatros letí
A nutí ho snít s otevřenýma očima
Čas předtím než přišel
Ten světem neviděný
Princezna ve věži
Děti v polích
Život mu vše dal:
Ostrov všehomíra

Teď je jeho láska vzpomínkou
Duch v mlze
Teď naposled vyplouvá na cestu
Říkajíc světu sbohem
Kotva do vody
Mořská postel daleko pod ním
Tráva stále pod jeho nohama
A úsměv ve tváři

Tohle je pro dlouho zapomenuté
Světlo na konci světa
Horizont pláče
Slzy, které po sobě zanechal velmi dávno